Jan Vičar





- - - - - - - - - - - -

1) O mě / About me
2) Tvorba / Work
3) Kontakt / Contact


O mě / About me


Od druhé poloviny 90. let patří Jan Vičar k několika málo mladým grafikům, kteří se pokoušejí rozhýbat tuto poněkud unavenou výtvarnou disciplinu novými impulsy. Charakteristickým rysem jeho tvorby je spojení klasických technik s méně tradičními, ba přímo experimentálními postupy. Neustále proměňuje svůj výraz, v jednotlivých pracích zcela volně mísí prvky konceptuální, figurativní a abstraktní. Jeho typickým projevem jsou bohatě strukturované tisky mimořádně velkých formátů, ovšem vedle toho občas vytváří i drobné, minuciózně provedené listy. Jeho práce většinou mají narativní ráz, který ovšem nemusí být nutně spojený přímo s figurativním obsahem; často jde o příběh, který vedl ke vzniku grafiky a je v ní implicitně obsažen jako druhá obsahová vrstva, aniž by byl přímo čitelný.

Marcel Fišer




Grafik Jan Vičar (1967) zaujímá na české výtvarné scéně poměrně zvláštní postavení. Má klasické akademické školení, ale není mu cizí senzibilita lidového umělce. Vychází z tradic kraje svého zrodu, ale včleňuje do svých prací inspirace z jiných zemí a kultur. Čas od času přednáší na odborných vysokých školách, ale vedl i grafické kurzy ve věznici nebo psychiatrickém ústavu.

Vičar je ale především tvořícím umělcem. Prakticky od počátku balancuje na pomezí malířského a grafického vyjádření. To je dáno i tím, že na akademii nejprve studoval v malířském ateliéru a teprve pak v ateliéru grafiky. Z malování mu zůstala schopnost hledat v oblasti volby námětu i po formální stránce. Smysl pro experiment a technickou nekonvenčnost je do dnešní doby jedním z jeho nejcharakterističtějších rysů. Odtud také jeho tendence vybírat si pro své tisky nestandardní podložky, a to jak z hlediska materiálu, tak formátu. Kromě papíru tiskne i na syntetické rouno, vatelín, nebo třeba zahradní plstěné folie, které napíná po malířském způsobu do rámů. Přestože se zabývá především velkoformátovými tisky z výšky, jimiž si získal jméno v České republice i Evropě, je schopen také přesvědčivé minuciózní práce, např. mědirytiny /Králíci, 2002/.

Vičarovou erbovní technikou je však jednoznačně linoryt. Linoleum mu vyhovuje svou přizpůsobivostí, relativní nenáročností na zpracovávání a dostupností. Matrici zpracovává klasickými rýtky, ale třeba i mezzotintovou skoblinou nebo ruční cirkulovou pilou. Výsledný otisk někdy ještě ručně domalovává či podmalovává. Individuální autorské zásahy v průběhu procesu tisku, velké formáty /kvůli nimž si neváhal sestrojit speciální lis/, nízký náklad, neortodoxní podložky i způsoby adjustace - to vše dělá z Vičarových prací v pravém slova smyslu grafické obrazy, které mají skoro vždycky charakter unikátu tak, jako v případě malby.

Podobně jako další zřetelný český grafik mladší střední generace, Jan Hísek, také Jan Vičar začínal romantizujícím obdobím, které čerpalo hlavně z tradic literárního symbolismu. Oběma byl společný svět bájí a mýtů a oba, nezávisle na sobě, našli inspiraci v díle J. R. R. Tolkiena.

U Vičara se ale setkáme i s pracemi podnícenými tvorbou dalších kultovních autorů, třeba Franze Kafky nebo Ladislava Klímy /Utrpení knížete Sternenhocha, 1993/. Hísek tehdy objevil svůj výraz v drobnopisné, přízračně temnosvitné mezzotintě, Vičar se naopak od počátku přimkl k jadrnější technice s prizmatem moderní primitivnosti - linorytu - v té době ještě zpracovávanému v mnoha barevných odstínech /např. Proměna, 1993/.

Jestliže jeho první významné grafické listy vycházely z literární inspirace takže je možné o nich uvažovat jako o jakýchsi rozvinutých emotivních ilustracích, další část jeho vývoje, příznačná pro druhou polovinu 90. let 20. století, je naopak typická ústupem od barevnosti k monochromu a pevně definovaných tvarů k bezpředmětnosti. Vičar se přiklonil k abstrahujícímu zobrazení, založenému hlavně na principu pronikání a organickém tvarosloví. Jeho tehdejší práce se asi nejvíc přiblížily výrazu, který byl v 60. letech znám pod označením informel. Vičar nicméně neztratil kontakt s realitou. Vyhnul se imitativnímu zobrazování a začal se přímo "spolupodílet" na přírodních a sociálních procesech. Vičar se začal vyjadřovat přímočaře. Použil k tomu minimalistických prostředků, které jakoby se jen přizpůsobovaly objektivní realitě. Vedlo ho k tomu přesvědčení, že to podstatné by mělo být přítomno v nezměněné skutečnosti. Podle takové logiky musely být napohled nejbolestivější Rány a jizvy otiskované do obvazové vaty, zajetí v koloběhu kolektivním podvědomím řízeného drilu se ukázalo tehdy, když se po matrici rozběhli Mravenci a tíha trestaneckých Kroků prostě musela být léty vpreparována do linolea z chodby věznice, které Vičar tiskl z hloubky.

Jeho práce z této doby potvrzují rčení, že v jednoduchosti je síla. Jsou sdělné, nevykalkulované a přirozené, podobně jako třeba tzv. exhumované grafiky Vladimíra Boudníka. Přesvědčivý a nenásilný koncept je dokonce postavil do polohy jakéhosi profánního veraikonu. Autenticita a relativní objektivita těchto grafických listů, které spíše než zobrazují zviditelňují, je umožňuje vnímat téměř jako výsledek výzkumu, laboratorní záznam nebo experiment.

Právě slovo experiment začalo hrát především na přelomu tisíciletí u Vičara stále důležitější roli. Jestliže už předtím v mnoha ohledech postupoval nekonvenčně, teď se jeho pracovní postupy rozrostly v celý systém svérázných metod. Linoleum tiskne nejen z výšky, jak je obvyklé, ale i z hloubky a oba způsoby také vzájemně kombinuje. Používá klasický "picassovský" postup, tedy postupné odrývání jednoho kusu linolea /Odpadní roury v Londýně, 1997/, který vytěžil další výrazný český linorytec Michal Cihlář. Pro Vičara jsou ale typické i mnohonásobné přetisky z malých matric /Insect, 2002/, negativní tisk /Cosmic, 2003/ a především dekalkový soutisk /cykly Sítě, 2002; Škumpa, 2003; Brouci, 2004/. Během tisku posunuje papír po matrici /cykly Roj a Křídla, 2001/ nebo využívá různých přítlaků válce /Horizont, 2002/. Tiskne z vlnité lepenky, odřezků linolea, nebo třeba rostlin, které našel v moři v Irsku. Má ale za sebou i frotáž stěny a dřevořez z celé plochy podlahy svého rezidenčního ateliéru v Kapském Městě.

Další fenomén, který u Vičara po čase znovu nabývá vrchu je konkrétní událost, příběh, nebo historka, které spoluvytvářejí základní tematické parametry jeho prací. Od literární inspirace se Vičar postupně posunul směrem k vlastnímu prožitku. V této souvislosti je třeba, jako jakýsi mezistupeň, jmenovat také jeho "národopisný" cyklus inspirovaný lidovými písněmi, v němž se dokonce přímo objevují citace textů. Stále významnější jsou ale především Vičarovy zahraniční cesty. Ty, kromě vědomí vlastních kořenů, tvoří nepřehlédnutelný inspirační zdroj jeho grafických listů už od druhé poloviny 90. let /např. Mapa Londýna, 1996/. Asi nejvýraznější je v tomto ohledu Vičarův opakovaný pobyt v Jihoafrické republice /Kde je sv. Lucie?, 2001; Viděl jsem muže v jeskyni na Ďáblově hoře; Tři staří sloni; Hlava dvakrát ukradená, 2003/. V poslední době to pak byl rezidenční pobyt na břehu Dunaje v rakouské Kremži, kde vznikly zatím jeho nejnovější významné práce /Vzpomínka na zemi Františka Josefa; Tři staré lodě, 2004/. Vičar se však stejně dobře dokáže inspirovat zdánlivě obyčejnými věcmi, které ho nikdy nepřestaly fascinovat. Dokladem toho je jedna z jeho nejpřesvědčivějších prací vůbec - Zlatý déšť /2002/.

Klasické grafické techniky v dnešní době rozhodně nepředstavují oblast výtvarného umění, která by k sobě poutala extrémní pozornost. Jsou často stereotypně vnímány s nádechem antikvárnosti jako zastaralé a přežité. Svérázné práce Jana Vičara však v mnoha ohledech vžité představy o podobě současné grafiky boří, dokazují její životnost, sdělnost a aktuálnost i v postmoderní době.

Radek Wohlmuth
Praha, 8. - 12.1. 2005


Úryvky z textu Boženy Vachudové (prosinec 2008):

...jste tvůrce "kolumbovského ražení, dívající se za obzor" standardních grafických metod, zejména v oblasti dřevořezu a linorytu. Překračujete tradice, a přitom jste řemeslně neobyčejně pokorný a pracovitý. Přitahuje naši pozornost i způsob, jak nakládáte s malými matricemi v procesu tisku na rozměrný papír, jak proměňujete komorní ráz grafického umění ve velkou, téměř obrazovou plochu.

...Vy se svojí světoběžnou lidskou a především výtvarnou existencí, rozprostírající se od českého Mladkova přes Kapské Město a Johannesburg v Jihoafrické republice, Londýn a také Polsko, Německo, Maďarsko, exotický Alžír až po Spojené státy americké. V Ostrově na Vás čeká členitý prostor nabitý středoevropskou kulturní tradicí a architektonickými barokními formami, prostor koncipovaný šlechtickými majiteli, milovníky umění, kteří rovněž jako Vy, přesahovali konkrétní čas a místo svého života. Instalaci Vašich děl budeme tvořit téměř za dva roky a při ní konfrontovat duši prostoru s "africkým duchem" silných příběhů dřevořezeb Viděl jsem muže v jeskyni na Ďáblově hoře či tisku Pat Ward viděla muže na stromě nebo díla Tři staří sloni aj. Jistě najdeme umístění pro celou řadu Vašich menších grafik, ale uvítáme třeba i velkoformátové biomorfní otisky - Brouky z Irska, africké Motýly, Křídla I. - III., Roje I. - IV. nebo Anděly a černé slzy a také velkoplošné "květinové" printy , protože budova letohrádku souzní s okolním parkem a přírodou velmi intenzívně.

Vaše rozměrná díla nevznikají rychle, sám jste připomínal, že za rok vytvoříte dva až tři listy grandiózních rozměrů. Nové práce s vročením 2009 a 2010 budou pro nás překvapením. Jistě budou obdařeny silným příběhem, jako díla předešlá a není autentičtější výpovědní zdroj, než když autor o svých zážitcích sám vypráví nebo o nich napíše, jak ostatně děláte. To však je pouze jedna z charakteristik Vašeho grafického konání. Celou velkou oblast " tajů a alchymie" skrývají Vaše technické a velmi originální inovace, jimiž zpracováváte podkladový materiál, linoleum, dřevo, lepenku, a následně také transformujete, pokaždé jinak, proces otisku matrice. Navenek v  jednotě výtvarného působení grafických listů není ihned patrná ona důležitá a provázaná obsahová a technická bipolárnost; nicméně právě ona vrství a znásobuje prožitek ze setkání s Vaším dílem a ze všedního děje činí nevšední. ...




MARKÝZ JDE SADEM...

Ať už má člověk na nový grafi cký cyklus Jana Vičara názor jaký chce, jedno se mu upřít nedá. Přestože tento autor už před pár lety překročil čtyřicítku zatím stále ještě dokáže překvapit. Údiv vzbudilo už téma jeho předcházející konceptuálně pojaté grafi cké série nazvané Psí hřbitov a v případě Sadaře to zřejmě nebude jiné.

Vzhledem k tomu, že Vičarovy práce s sebou téměř vždy nesou prvky osobní mytologie, lze se jen dohadovat, co prožívá
momentálně. Ale několik věcí je zřejmých. Jan Vičar nikdy nebyl typem velkoměstského člověka, naopak, prakticky vždy žil na
venkově, kde střídání ročních období ještě dává smysl, a je zvyklý být obklopen zahradou. Jako každý Moravan byl odjakživa přítelem domácích ovocných pálenek a asi není třeba zdůrazňovat, že nedílnou součástí jeho života jsou ženy. K obojímu se vždy stavěl a staví aktivně. Tyto dvě úhelné oblasti obecného mužského zájmu mají určité věci společné - podstatnou roli v nich hraje plodivá síla, šťávy a hlavně koncentrace ve smyslu zhuštění. Ovoce se destilací mění na alkohol, vztah se koncentruje do podoby sexu. Mimochodem, obé se rovná jistému druhu euforie, ale ve výsledku přicházejí spíš melancholické stavy.

Sadař je postavou, která tyto dvě sféry spojuje. Co se tématu týče jde, na rovinu řečeno, o malou pornografi ádu situovanou
většinou do přírody. Asi by bylo možné zamýšlet se nad symbolikou zahrady, zralých jablek nebo tvary mraků, ale nemá smysl žonglovat se slovíčky. Obrázky samy jsou většinou více než názorné a naturalisticky popisné. V něčem jsou naivní, ale zároveň lehce jinotajné. Asi tak, jako národní písničky. Výraz je lidově primitivizující. Vičar se jimi vrátil k původní jadrné poloze dřevorytu a linorytu, jak ji známe třeba od Josefa Váchala nebo německých expresionistů. Možná ne náhodou po letech zase použil pětibarevný tisk do černého podkladu jako v případě svých afrických prací z přelomu tisíciletí.

Co se týče erotických motivů samotných, nejsou na naší výtvarné scéně ničím neobvyklým. Za zmínku stojí určitě jedenadvacet
intimních kreseb od Toyen z roku 1938, nebo několik podobně laděných grafi k Josefa Čapka z roku 1910, kterými mimochodem
tento autor začal svou bohatou linoryteckou dráhu. Jestli se obscénnosti nevyhýbala mnohem prudérnější minulost, současnost je v tomto ohledu ještě daleko uvolněnější. Stačí připomenout třeba práce Lenky Klodové, která s pornografi í pracuje naprosto programově. Erotické kresby má ale kupodivu za sebou i mezinárodně proslulý konceptualista Ján Mančuška, který v roce 2000 pro nakladatelství Concordia ilustroval Apollinairovu lechtivou novelu 11 tisíc prutů aneb Rychtářovy lásky, tedy knihu, která bývá už v propagačních materiálech označována jako největší skloubení příšernosti s roztomilostí. Za hyperbolu myšlenkového světa markýze de Sade je ostatně možné označit i řadu Vičarových grafi k, kde Sad(e)aře nahradila s bičíkem dovádějící rokoková fi gurka.

Stěžejním dílem této přírodně-smyslné série je ovšem několikametrový barevný dřevořez, který doplňují grafické práce menších formátů. Vičar v nich představí nejen svou erbovní techniku - linoryt - ale také tisky z umělé folie. Všechny realisticky vedené obrazy zachycují epizody ze sadařova života. Ovoce, sex a oblaka. jde o smyslné představy nebo skutečnost? Těžko říct, stejně jako se nedá odhadnout kam to všechno vede. Pravděpodobně se jedná o epizodickou záležitost. Snad je to vzkaz, že se Jan už těší na jaro.

Radek Wohlmuth


 
 

Životopis / CV --- Dílny / Workshops


Since the mid-1990s, Jan Vičar has belonged to a few young graphic artists who try to put this rather weary art discipline into motion by new impulses. The characteristic feature of his work is represented by the combination of traditional techniques with less conventional, even experimental procedures. He incessantly transforms his expression and in his individual works, Vičar freely blends conceptual, figurative and abstract elements. His typical artwork is a rich structural extra large format print. On the other hand, he sometimes creates small detailed artistic sheets. Most of his works have a narrative character, yet it does not need to be connected with its figurative content; it often depicts the story which led to the graphic´s origin and is implicitly included in the work as another contextual layer without being straightforwardly obvious.

Marcel Fišer




Jan Vičar (*1967) - is a Czech graphic artist who occupies a specific position in the Czech art scene. He has had a classical academic education but he is also influenced by the regional ethnic art forms. His roots are from the traditions of his native region but he also incorporates various inspirations that he acquired from his visits to other countries and cultures. Now and then, Jan gives lectures at specific universities and he was also in charge of graphic courses in prison and mental hospital.

Nevertheless, Jan Vičar is first and foremost a creative artist. As a matter of fact, he has been balancing between the painting and graphic art since the beginning of his career. This because Jan originally studied in a painting studio and later continued in graphics. Painting studies gave him the ability to search and find the appropriate theme and its form.. His sense of experimenting in the application of non-conventional techniques has been one of his most characteristic features. As for his printings, Jan tends to work with unconventional surfaces and textures. Besides paper, he uses synthetic fleece, quilt or garden felt foils which he stretches in a frame. Despite the fact that Jan mainly specializes in large format letterpress printing and gained credit for this both in the Czech Republic and other European countries, he is also capable of munite works e.g. "Rabbits" copperplate (2002).

Jan Vičar´s most prestigious technique is unambigously a lino-cut. Lino suits him due to its adaptability, relative simplicity of processing and its availability. For a form processing he uses conventional chisels as well as mezzotint knife and manual circular saw. Sometimes the final print is primed or painted by hand. Individual author´s interference during printing process, large formats ( he did not hesitate to get a special press made for this purpose), limited number of copies, unorthodox base or surface textures and various methods of finishing - all these make Jan Vičar´s works unique. He creates what are to all intents and purposes " graphic paintings."

Like Jan Hísek - another significant Czech graphic artist of a middle-aged generation , Jan Vičar´s early works were inspired by romanticism especially influenced by literary symbolism. Both artists were fond of the world of myths and legends and they found inspiration in J.R.Tolkien´s novels, although independantly of each other.

But in Jan Vičar´s work we can trace inspiration by other cult writers such as Franz Kafka or Ladislav Klíma ( Sufferings of Prince Sternenhoch, 1993). At that time, Hísek found his means of expression in miniature, dark mezzotint . On the contrary, Jan would tend towards more vigorous style with a label of modern primitivism- lino-cut, then made in many colurful shades ( e.g. Metamorphosis,1993).

Providing that his first significant graphics resulted from literary inspiration so they can be considered as some advanced emotional illustrations, the following period, so characteristic for the second half of 1990s, represents the diversion from the variety of colours and sharply defined shapes towards monochrome and amorphia.

Vičar inclined towards abstract images mainly based on the principles of diffusion and organic morphology. His works of this period can be described by the term "informel" which was used in 1960s.

Nevertheless, Jan did not lose the touch with reality. He avoided an imitative imaging and started to take an active part in natural and social processes. He also began to express himself more directly using minimalistic means as if they were adopting the objective reality. Here, Vičar believes that the essential ideas shall be presented in unaltered reality. In accordance with such logic, the most painful work must have been " Cuts and scarves" printed in dressing cotton. " Ants" showed the footprints of this insect that is controled and run by the drill of its collective subconscious and " Steps" where the oppression of inmates simply must have been pressed into the lino surface in the prison where Jan uses intaglio printing technique.

His works of that period exemplify and prove the saying - " The simpler, the better". They are communicable, uncalculated and natural such as, for example, the exhumed graphics of another Czech significant graphic artist - Jan Boudník . Their convincing and spontaneous concept can be compared to a kind of profane true icon. Authencity and relative objectivity of these graphics which rather make things visible than to depict them enables us to percieve them as almost a result of research, laboratory test or an experiment.

Just this word - experiment -began to play more important role for Jan Vičar at the turn of the millenium. Even if before he had been quite unconventional in many ways, now his working methods grew into the whole system of distinctive and racy methods. Not only does he work with common letterpress printing for lino-cut but also with the intaglio one and, in addition, Jan combines them as well. He uses classical "Picasso" method i.e. sequential stripping of a one lino piece ( Sewage pipes in London,1997). This method is also used by the Czech lino-cutter Michal Cihlář.

Nevertheless, the range of techniques that Jan Vičar uses is much wider e.g. multi-overptints from small matrices ( Insect, 2002 ), negative (or reverse) printing ( Cosmic, 2003 ), and particulary symetrical register ( Nets, 2002; Sumac,2003 and Beetles,2004 cycles). During the printing process, Jan moves with the paper along the matrix ( Swarm and Wings cycles,2001) or he uses different cylinder pressure (Horizon,2002). Vičar prints with the use of corrugated cartboard, lino-cut strips or even plants that he found in the Irish Sea. In his residency apartment in Cape Town, Jan made xylograph from his wooden floor and printed the structure of the wall surface. Another phenomen strongly presented in Vičar´s work is some concerete event, story or tale which is important for the origin of the work . Jan has moved from the use of literature for inspiration towards his own experience. In this connexion, it is necessary to mention Vičar´s ethnic cycle inspired by traditional folk songs with fragments of lyrics as a certain intermediate stage. The Artist´s foreign trips are playing more and more important role in his creative life. They have become a significant source of inspiration since the second half of 1990s ( Map of London,1996).

Perhaps the strongest impact have come from Jan´s frequent stays in South Africa. (Where is St.Lucia ? ,2001), I saw a man in the Devil´s Mountain cave, Three old elephants, Two -times stolen head ,2003). Recently, Vičar´s residency in an Austrian town - Krems (situated on the Danube) contributed to the arise of his latest important works ( Reminescence of Franz Josef´s land, Three old boats, 2004). Nevertheless, Jan is capable of being inspired by the seemingly ordinary things which have never ceased to fascinate him. As evidence of this is one of his most potent works - Laburnum, 2002).

Unfortunately, traditional graphic techniques are not in the focus of interest nowadays. They are often stereotypedly perceived as archaic and outlived.. In many ways, Jan Vičar´s distinctive works break down the deep-rooted conceptions about today´s graphic art. On the contrary, they are a living proof of its durability, communication, and relevance even in the post modern era.

Radek Wohlmuth
Prague, 8 - 12th January, 2005


From the text of Božena Vachudová, December 2008:

...you are the creator "of the Columbus-like character gazing beyond the horizon" of standard graphic methods especially in the field of woodcutting and linocut. You exceed traditions and at that you are extraordinarily humble,technically adept and hardworking. Your system of working with small matrixes in the process of printing on large paper as well as your ability to transfigure the intimate character of graphic art into a large, almost painting-like area strongly draws our attention.

...You, with your globetrotting, both human and artistic, existence spanning from the small Czech village of Mladkov across Poland, Hungary, Germany ,London, exotic Algier, Cape Town and Johannesburg in South Africa and the United States. In Ostrov, there is a structured space filled with Central European cultural tradition and architectonic baroque design, the space framed by the villa´s aristocratic owners - art lovers who, like you, were outside the scope of particular time and place of their lives. We shall install your works in nearly two years´ time and we want to confront the villa´s genius loci with the "African spirit" of strong stories from your woodcuts such as "I saw a man in the Devil´s Mountain Cave" or prints "Pat Ward saw a man on the tree" or "Three old elephants". We shall certainly find an appropriate space for your numerous smaller graphics but we will also appreciate your large-size biomorph prints -""Beetles from Ireland", "African Butterflies", "Wings I-III"."Swarms I-IV"., or "Angels and black tears" as well as other large-size "flower" prints because the villa´s building is in an intensive harmony with its surrounding park.

Your large-size prints do not come easy and fast as you pointed out when saying that you create about two or three huge prints per year. We are definetaly excited about your future work. We are sure that they will contain strong stories as did the previous ones and there is hardly a better authentic source than artist´s own description either spoken or written which is, by the way, the way you do it. However, this is just one of your work characteristics. A great deal of "secrets and alchemy" is hidden in your technical and unique innovations by which means you work with background material, lino, wood, millwood etc.,which you then transform, always differently and originally, the matrix print process. Outwardly, the significant and linked content and technical bipolarity of your graphic prints is not immediately visible due to their artistic unity, nevertheless, this bipolarity multiplies the enjoyment from your work and transfers the ordinary into something special. ...


GARDEN OF EARTHLY DELIGHTS

Whatever opinion one has about Jan Vičar's new cycle of prints, one thing can't be denied: Although the artist is already in his early forties, he still manages to startle. He already elicited surprise with the theme of his previous thematically conceived print series, titled "The Dog Cemetery", and it will certainly be no
diff erent with "th e Fruit Grower".

Given that Vičar's work almost always incorporates elements of personal mythology, one can only conjecture what he has been doing recently. But some things are obvious: Jan Vičar has never been a big-city type of person; he has almost always lived in the countryside, where the change of seasons still makes sense and
where he is used to being surrounded by a garden. Like every Moravian, he is enamoured of fruit brandies, and it probably goes without saying that women are an integral part of his life. He has always actively pursued both interests. th ese two areas of general male passion have some things in common: A substantial
role is played by reproductive energy, juices, and especially their concentration, in the sense of getting at the essence. Fruit is converted into alcohol through the process of distillation; a relationship consolidates through sex. Incidentally, both are associated with a certain euphoria, but in the end can lead
to melancholic states of mind.

The Fruit Grower is a fi gure who unites these two realms. The theme, frankly speaking, is a pornographic romp situated mostly in the countryside. It is probably possible to intellectualize about the symbolism of the garden, ripe apples, or the shapes of clouds, but it is pointless to mince words. The pictures are visually descriptive and speak for themselves. In some ways they appear naive but they are also slightly allegorical - perhaps something akin to national songs. Their expression is folkishly primitivistic. In these prints, Vičar elicits the fundamental qualities of the woodcut and linocut as we know them from Josef Váchal and the German Expressionists. It probably isn't a coincidence that he has returned to fi ve-colour printing on a black background, which he previously employed in his Africa prints from the turn of the millennium.

As for the erotic themes themselves, they are not anything unusual on the Czech art scene. One can mention the twenty-one intimate drawings by Toyen from 1938, or some prints with a similar tenor by Josef Čapek from 1910, with which, incidentally, the artist set off on his rich path with the linocut technique.
If obscenity didn't elude a much more prudish past, it's no wonder that it appears in the more liberal present. It is enough to mention the work of Lenka Klodová, who more or less programmatically works with pornography. Surprisingly, erotic drawings have been produced by the internationally renowned conceptual artist
Ján Mančuška, who in 2000 illustrated Apollinaire's ticklish novel The Eleven Thousand Rods, or The Amorous Adventures of Prince Mony Vibescu, for the Concordia publishing house - a book that in its promotional materials was referred to as the greatest blend of dreadfulness and charm. Beyond the scandalous
world of the of the Marquis de Sade ("fruit grower" is Sad(e)ař in Czech), in a number of Vičar's prints the Fruit Grower is replaced by a whip-wielding Rococo fi gurine.

The pivotal work of this sensuous series set in nature is a several-metre coloured woodcut, which is complemented by a number of smaller-format prints. Vičar not only employs his signature technique - the linocut - but also prints from synthetic sheeting. All of the realistically executed pictures depict episodes from
the life of the Fruit Grower. Fruit, sex and clouds . are they erotic fantasies or fact? It's hard to say, just as you cannot guess where it all will lead. It is probably a fl eeting fancy. Maybe it's a message that Jan is already looking forward to spring.

Radek Wohlmuth