Jan Vičar
< další / next >





- - - - - - - - - - - -

1) O mě / About me
2) Tvorba / Work
3) Kontakt / Contact


Leží Jano zabitý rozmarýnou prikrytý, relief do PVC, 190 x 300 cm, 2014
/Jano Lies Spread on the Ground, Rosemary Flower is His Shroud, PVC relief



Převozníci (Hotel Melencolia), linoryt, 230 x 360 cm, 2014 / Ferrymen (Hotel Melencolia), linocut



Houpačka, dřevořez, 250 x 400 cm, 2014 / Swing, woodcut



Bubeník, linoryt, 200 x 246 cm, 2013 / Drummer, linocut



Chlapec a obraz, linoryt, 250 x 240 cm, 2013 / Boy and Picture, linocut


Jezdec, linoryt, 215 x 246 cm, 2014 / Rider, linocut



Dva andělé a dítě, linoryt, 180 x 288 cm, 2007 / Two Angels and Child, linocut


Chtěl jsem být generál, ale válka byla krátká

„Chtěl jsem být generál, ale válka byla příliš krátká.“

Tato slova říká v Deníku Jana Vičara „Opa“, česky děda, vlastním jménem Josef K., jinak bývalý příslušník SS policie, který dnes žije se svou dcerou v Kostnici. Jan Vičar se o něj staral jako pečovatel v dubnu 2012.
Z pobytu v Německu si umělec odnesl nejen zážitky, ale i deník se zápisky a kresbami, které přenesl do svého dalšího díla — monumentálních linorytů, inspirovaných životem Josefa K. Obsah linorytů je plný metafor a navazuje na Vičarovy starší práce. Tisk Chlapec s obrazem je inspirovaný lidovou písní Pasol Jano tri voly. Hlavní postavou je tu chlapec s bubínkem, který má ruce na skle a dívá se přes ně na obraz umírajícího Jana.
Bubínek, symbol dětských her na vojáčky, provází chlapce i v dalších dvou velkoformátových linorytech: V Houpačce a Bubeníkovi. Houpačka chlapce vynáší mimo prostor a čas, umožňuje mu přechod z pevné země do prázdna a zároveň skok do vody pod sebou. Motiv přechodu z jednoho světa do druhého je pak naplno rozvinut v obraze Převozníci (Hotel Melencolia).
U Převozníků se Vičar nechal inspirovat Dürerovou rytinou Melancholie I, která pomocí různých znaků a číslic odkazuje k planetě Saturn, symbolizující plynutí času, smrt a záhubu. Na Vičarově listu je vyobrazen žebřík, který nechybí ani u Dürera. Může to být Jákobův žebřík, přechod mezi nebem a zemí, brána k Bohu a cesta, po které v Jákobově snu sestupovali a zase stoupali Boží poslové. Z tohoto místa k Jákobovi promluvil Bůh. Převozníky obklopují ze všech stran kruhová tělesa připomínající černá slunce, která jsou spojována s árijskými kulty a rozvojem nacismu. Velký sluneční kotouč se však nachází i na hradě Wewelsburg, který nechal rekonstruovat šéf gestapa Heinrich Himmler. 31. 3. 1945 byla část hradu na Himmlerův příkaz zničena a sídlo se stalo na několik desetiletí symbolem zkázy.
Dědovo jméno Josef K. může vyvolávat asociace s Kafkovým slavným románem Proces, jehož tísnivá atmosféra vyzařuje i z Vičarových zápisků z pobytu v Kostnici. Zatímco románový Josef K. byl souzen za zločin, který mu nebyl nikdy sdělen a jehož si nebyl vědom, ale byl za něj nakonec popraven, současný „Opa“ Josef K. se dobrovolně účastnil největšího vojenského konfliktu minulého století, svého jednání nikdy nelitoval a věří, že mu bude po smrti určeno místo v nebi.
Jan Vičar však starce nesoudí; působí spíš jako svědek, zapisovatel jeho života a rodinných poměrů, jež transformuje do metafor grafik, navazujících na jeho předchozí práce. Figury na Vičarových tiscích jsou bohatě obestřeny ornamentem. Umělcův výtvarný přednes přesahuje hranice grafiky a vstupuje do oblasti malby, jak tomu bylo i v dřívější tvorbě. Vičarova praxe vychází z poučení, jemuž se mu dostalo za dob studií, kdy byl na AVU žákem Františka Hodonského a jeho ateliéru krajinomalby, poté však ještě navštěvoval ateliér grafiky Jiřího Lindovského. Obě média tak dokáže propojit a grafiku, obor většinou drobných formátů, paradoxně monumentalizovat i pomocí malířských technik.

Markéta Odehnalová, 2014


The Dog Cemetery

I wanted to be a general, but the war was too short.

These are words uttered in Jan Vičar´s Diary by “Opa”, or Grandpa, real name Josef K., an ex-SS police officer who now lives with his daughter in Konstanz, Germany. Jan Vičar looked after him while working as a health-care provider, in April 2012.
Life experience was not all the artist brought back from his stay in Germany; whilst there he also kept a diary containing notes and drawings, which he has incorporated into his subsequent work: a series of monumental linocuts inspired by the life story of Josef K. The content of these linocuts, filled with metaphors, links to Vičar´s previous output. The print Boy with a Picture was inspired by the folk song Pasol Jano tri voly. The key figure here is a boy with a small drum, his hands pressed onto a glass pane through which he peers at a picture of Jan in his death throes.
The small drum, symbolizing children playing soldiers, also accompanies the boy in two other large-scale linocuts, The Swing, and Drummer. Here the swing ejects the boy out of space and time, enabling him to pass from solid land into the void, whilst simultaneously to dive into the water below. The theme of transition from one world to another is developed still further in Ferrymen (Hotel Melencolia).
For Ferrymen, Vičar drew inspiration from Dürer´s engraving Melancolia I, wherein various symbols and figures are employed with reference to the planet Saturn, symbolizing the flow of time, death and ruin. Vičar´s sheet features the depiction of a ladder, which is also present in Dürer´s print.
It could be Jacob´s Ladder, marking the transition between Heaven and Earth, the gateway to God, and the staircase descended and ascended in Jacob´s dream by God´s messengers. It was from here that God spoke to Jacob. The ferrymen are surrounded on all sides by circular objects that resemble many black suns, symbols associated with Aryan cults and the upsurge of Nazism. In addition, a large sun-shaped disc can also be found at Wewelsburg Castle whose reconstruction was commissioned by head of the Gestapo, Heinrich Himmler. On March 31, 1945, a part of the castle was demolished on Himmler´s orders, the site became a symbol of destruction for several successive decades.
The Grandfather´s name, Josef K., may evoke associations with Kafka´s famous novel The Trial, whose bleak atmosphere is likewise reflected in Vičar´s diary entries from the time of his stay in Konstanz. Whereas Josef K. of the novel stood trial for a crime which was never specific to him and which he was unaware of having committed he eventually ended up executed. The present-day “Opa,” Josef K., volunteered for service in the largest-scale military conflict of the past century, has never felt the least remorse about his acts, and believes he will be granted a place in heaven after death.
Still, Jan Vičar refrains from passing any judgment on the old man; rather, he remains more than anything else a witness, a chronicler of the man´s life and family background, which he proceeds to transform into the metaphoric idiom of print maintaining links with his previous works. The figures in Vičar´s prints are copiously enshrouded in ornaments. The artist´s rendition reaches beyond the boundaries of printmaking, entering into the realm of painting, likewise in accord with his earlier output. Vičar´s practice is supported by the training he received as a student at the Prague Academy of Fine Arts, where his teachers were František Hodonský, head of the landscape painting studio, and subsequently Jiří Lindovský, head of the printmaking studio. He himself has achieved a symbiotic combination of the two media, somewhat ironically propelling printmaking, a method otherwise largely focused on smaller-scale formats, up to a monumental scale, with the use of, among other devices, painting techniques.

Markéta Odehnalová, 2014